Den čtvrtý – 3.7. 2006

Takže je to tady. Po dvou dnech nicnedělání začíná tvrdá makačka. Po snídani jsme se hlásily na recepci, jestli tedy někdo vůbec chce, abychom začaly pracovat. No a nakonec chtěli a docela dost. Naše obavy, že nebudou mít dost velké uniformy, zůstaly nenaplněny a stal se pravý opak. Já nosím XL a Veruška dokonce XXXL, v čemž plave jako v moři a do níž by se vlezla třikrát, i ta moje je nám oběma velká.

Začaly jsme třídenní trénink, kdy je každá z nás přidělena jedné zkušené pokojské, která nám ukazuje co dělat a není toho zrovna málo. Já měla štěstí na mladou, fajn Malťanku, která byla úplně v pohodě, takže mě nijak nezničila, ovšem Verushka chytla pracantku, které se ovšem moc pracovat nechtělo a chudák uklízela 20 pokojů, většinu z toho „departures“ (nebo-li pro neznalé aj úklidů po odjezdu), téměř sama. Během uklízení jsme získaly některé nové poznatky. Např. na celé patro ti stačí pouze jeden kýbl vody, umyješ s ním: okna, podlahy, umyvadla, záchody, zrcadla, vany a všechen nábytek, pořadí si srovnej sám. Každopádně je nejlepší začít záchodem. Špinavými prackami poté usteleš postel s bílým povlečením. Pozn. nemáme rukavice a nesmíme si umývat ruce, abychom neplýtvali vodou.

Následovala večeře a poté schůzka s Human Resources manažerem, který nám podrobně popsal, jak má vypadat správná týmová spolupráce J. Ukázal nám hotel, teda to jsme něco viděli, to bylo fakt něco!!! Ovšem vytloukly jsme z něj o hodinu a půl kratší směny, což je bezva. Navíc máme díky němu novou spolubydlící Kami z Ústí nad Labem, 18 letou krásnou mladinkou studentku. Doufáme, že ji naší přítomností nezkazíme. Zároveň se odehrál přesun do nového lepšího pokoje, který jsme dostaly za odměnu, že se jí ujímáme. Máme teď ledničku, hezčí obrazy, komfortnější nábytek, balkón a fungující větrák.

Navíc máme internet zadarmo, dostaly jsme neužitečnou příručku, jak být správným zaměstnancem hotelu Suncrest (takhle nějak vypadá mrhání papírem, ale desky se budou hodit), byli jsme šnorchlovat v moři.

Z práce asi budou mozoly, bolí nás záda, já a Kami máme sedřené nohy, Verushka bolavé paty, ale jinak to jde. Let´s see tommorow!!

A už se začínám učit maltsky – takže vám popřeji dobrý den – „bon žu“ (nevím jak se to píše).