DEN OSMÝ 07/07/2006

Ahoj, zdravíme zmožené z našeho dnešního výletu do Valetty. Konečně jsme měly tolik očekávaný day off, tak moc jsme se na něj těšily, že utekl neskutečnou rychlostí. Trochu jsem si přispaly, pouze o hodinku více než v pracovní den. Naplnily žaludky a udělaly snacky s sebou abychom neumřely hlady, protože jsme neměly v plánu se vracet na oběd do hotelu. V 10 hodin jsme s velkou radostí opouštěly náš hotel a vydaly se hledat autobusové nádraží. Našly jsme ho v celku bez problémů, i když jsme čekaly, že bude poněkud objemnější. Jejich autobusové nádraží je tvořeno dvěma nástupišti, takže jsme bez komplikací našly autobus, který nás odvezl k našemu cíli. Cesta byla opravdu vzrušující a asi dlouho na ni budeme vzpomínat. Mnohdy se nás zmocňoval pocit mořské nemoci, jak moc to s námi házelo. Navíc jízda vlevo nám stále není přirozená. Nicméně bylo velmi příjemné zjistit, že Malta není pouze všudypřítomný, šedivý beton, ale jakmile jsme vyjely z turistického střediska, naskytl se nám výhled na zemědělské plantáže, vinice a spoustu kaktusů. Docela jsme se divily, že rostlinstvo zachovává svoji přirozenou chlorofylovou barvu v tak vyprahlé zemi.Ještě jsme se asi nezmínily, že Malťané jsou opravdu hlučný národ. Troubení je zde na denním pořádku, takže naše cesta byla okořeněna mnohými zvukovými doprovody. Asi v 11 hodin jsme přijely do Valetty a započaly náš památkový maratón. Bylo to opravdu nádherný a máme spoustu fotek, takže se můžete tou krásou taky trochu pokochat. První zastávkou (kromě banky na vyměnění tolik potřebných chechtáků) se stala St. John´s Co-Cathedral, o které vám něco prozradíme za pomocí našeho průvodce. Je to nejpůsobivější (to je trochu přehnaný, ale tak to uvádí průvodce, zase takový terno to nebylo J) valettský chrám, svatostánek johanitů zasvěcený Janu Křtiteli. Výstavba této katedrály trvala 5 let (1573-1577). Nejneobvyklejší je podlaha kostela. Je tvořena 375-ti náhrobními deskami, které tvoří různobarevné kusy mramoru, kostry jsou velmi častým motivem. Pod těmito náhrobními deskami jsou uloženy ostatky řádových rytířů. Navíc se tato katedrála může chlubit obrazem od Caravaggia zobrazující stětí Jana Křititele, kde jsme se s Olinkou nemohly rozpomenout, kdo si vyžádal jeho hlavu na stříbrném podnosu. Vím, že to byla nějaká zlostná ženská, ale nevybavuji si její jméno, takže pokud jste v mytologii více znalí, napište nám odpověď. Fotečky interiéru katedrály stojí za houby, protože se nesmělo fotit s bleskem, takže tuhle krásu si budete muset okusit někdy příště na vlastní očka. Ale pozor! Pokud chcete vstoupit, musíte mít kalhoty pod kolena a cudně zahalená ramena, my jsme byly značně nevhodně oblečené, takže jsme hned u vstupu vyfasovaly zavinovací sukni univerzální velikosti a šátek na ramena, no vypadaly jsme kouzelně, ale jak již jsem zmiňovala z fotek není nic, takže si bránice nenatrhnete.

Centrum Valetty leží na malém poloostrůvku. Na obou stranách jsou přístavy – Grand Harbour a Marsamxett Harbour (čti „Marsamšet“), ze kterých máme hodně fotek. Na samotné špici poloostrova stojí mohutná středověká pevnost Fort St. Elmo, která byla postavena v 16. století a pomohla Maltě při obléhání Turky o něco později, kdy bylo díky ní město téměř nedobytné.

Další zastávka byla v krásných zahradách, kde jsem zpečetila moji úchylku fotit květy, takže mě následně holky zprcaly, že celou kartu vyplácám na tak nezáživný věci, naštěstí to máme pojištěný dalšími dvěma foťáky J

Valenta je nádherná a moc příjemná, je docela maličká, má pouze 7200 obyvatel, takže nám její prohlídka netrvala ani tak dlouho, jak jsme předpokládaly. Takže nám zbylo ještě dostatek času na koupání v moři. Nasedly jsme na autobus u fontány Tritonů a vydaly se směr písečná pláž. Při té příležitosti jsme se opravdu přesvědčily, že autobusy jsou za šušeň, je to tu nejlevnější dopravní prostředek, a proto taky hojně využívaný. Na Maltě je problém sehnat práci, a proto je zde vytvářeno spousta zbytečných pracovních míst, jen aby se uměle snížila nezaměstnanost a tak jsme na jedné trase potkaly 3 štiplísky, neboli revizory. Na pláži jsme se trochu přismahly, ale byla to příjemná změna vyměnit šutrovou, tvrdou a zapáchající pláž za měkkou a písčitou.Ovšem jen do okamžiku, kdy jsme zjistily, ze máme ten jemný písek naprosto všude a že žvýkačka v našich ústech nějak podivně křupe.

Zpět do hotelu! Večeři jsme nestihly, ale zato jsme byly ve zdejší příjemné hospůdce na pizze a jejich zdejším pivečku (CISK). Moc dobrý to bylo. Následovalo 6 sladkých hodin spánku.

Tak se mějte!

V+O