Den desátý – 9.7.2006

Zdravíme utahané z hotelového pokoje. Dnes je opravdu krizový den, takže se asi nebudeme moc rozepisovat. Ráno klasicky snídaně. Už pomalu neregistrujeme, co do nás padá, jak se nemůžeme zbavit vidiny nekonečných 8 hodiny dřiny. Pracovaly jsme samostatně, teda Olinka měla společné pokoje s Kamčou, ale mákly jsme si všechny slušně. Jediná možná úsměvná situace nastala po obědě, kdy v již uklizeném pokoji praskla voda. (Přesněji vodovodní trubka s horkou vodou.) Olinku to trochu ohodilo, ale spíš se lekla - nic vážnýho.

Chlapík, který má řešit tyto krizové situace se připloužil po 10 minutách, jako by se nechumelilo.Pak prohlásil, že neumí zavřít vodu, tak se připloužil ještě další a ten už ji zavřel. Olinka pak s Kamčou hodinu likvidovaly tu potopu. No a jinak se nic neděje.

Večer jsme se šly projít, na závěrečné vteřiny mrkly na fotbal, fandila jsem Francouzům, takže smůla. Poté jsme se uklidily na pokoj a jdeme spát! Jsme unavené jako koťata, přejeme alespoň vám dobrou noc, ta naše bude rušena troubením a vyřváváním aut maltských fanoušků.

V.+O.