Den třináctý – 12.7.2006

Přišel náš druhý oficiální „day off“ za dobu našeho pobytu zde. Dopřály jsme si delší spánek a v klídku si došly na snídani. Podivily jsme se, že kolem desáté snídaňová místnost praská ve švech. Když chodíme po sedmé, tak je to v pohodě .
Pak jsme se sbalily a vydaly autobusem směrem Mdina/Rabat, což byl cíl našeho dnešního výletu. Ten se rozhodně vydařil a my vám přinášíme popis jeho průběhu.
Mdina a Rabat tvoří dohromady jedno město. Rozdíl je v tom, že Rabat je jeho modernější část a většina jeho pamětihodností leží „pod zemí“, neboť město bylo vystavěno nad katakombami z římské doby. Má asi 13000 obyvatel a působí jako živé venkovské městečko. Oproti tomu Mdina neboli „tiché město“ (Silent City) je opevněná čtvrť s dokonale zachovanými středověkými hradbami a stavbami. Je sem zakázán vjezd motorovým vozidlům, což tedy není tak úplně pravda, ale přesto zde je na maltské poměry opravdu ticho. Zdejší kostely a paláce pocházejí většinou ze 17. století.
Nás autobus vyplivnul kousek od hlavní vchodové brány do Mdiny. Po vstupu do tohoto úžasného skanzenu jsme byly opravdu nadšené. Na jedné straně jsme zhlédly benekditínský klášter a na druhé Vilhenův palác, v němž sídlí přírodovědné muzeum. Tam jsme tedy nešly, protože prý pro turisty není příliš zajímavé. Na malém náměstíčku jsem se ještě stihla vyfotit s maltskými rytíři, což byli vlastně Slováci a účastnili se tu jakési turistické atrakce. Ale to nevadí. Dále jsme se vydaly do spleti krásných úzkých uliček, kde se hodně fotografovalo a obdivovalo.Prošly jsme kolem několika dalších paláců a mimo jiné kolem tzv. „Normanského domu“, na jehož stáří se prý archeologové nemohou shodnout. Spodní části se podle některých datují do doby před 1100 lety, jiní ovšem říkají, že stavba pochází celá z 15. století. Nějak nevíme, na kterou stranu se přiklonit.
Pak jsme navštívily podzemní sklepení nebo-li „Mdina dungeons“, kde jsou názorně vytvořeny výjevy některých způsobů středověkého mučení. Z některých nám opravdu běhal mráz po zádech. Kami byla ráda, když jsme vylezly zase zpět na světlo.
Před spalujícím žárem poledního slunce jsme se ukryly do stínu rozložitých pínií, kde jsme si snědly svačinku, chvilku poseděly, a pak si užívaly nádherný rozhled z městského opevnění do krajiny kolem. Pohled to byl opravdu pěkný. Malé viničky pod námi ostře kontrastovaly s betonovou šedí hotelů na pobřeží a v dáli se rýsovala nekonečně modrá hladina moře.
Následovala prohlídka katedrály sv. Petra a Pavla, kde jsme opět cudně zahalily svá ramena a jaly se obdivovat krásy křesťanských výjevů. Katedrála původně pochází z dob byzantské říše, ale po zemětřesení v r. 1693 musela být znovu vystavěna a dokončena byla r. 1702. Současná podoba je tedy dílem maltského architekta Lorenza Gafy. Další rána tento nebohý svatostánek zasáhla za 2. sv. války, kdy byla poškozena kupole, rekonstrukce přišla až r. 1989. Uvnitř se nachází mnoho zajímavostí. Např. je zde vystavený kříž, který se údajně v r. 1099 účastnil křížové výpravy do Jeruzaléma. Byl na Maltu převezen z řeckého Rhodu, když se dostal do vlastnictví Johanitů.
Tímto jsme prohlídku Mdiny zakončily a vyšly z „tichého města“ druhým východem, tzv. „řeckou branou“, která ovšem zdaleka nepůsobila tak impozantně jako hlavní brána. Vydaly jsme se do Rabatu. V této části města jsme prošly kostel sv. Pavla, pod kterým se nachází skalní kaple, ve které po 3 měsíce pobýval sv. Pavel při svém pobytu na Maltě. Pro věřící je tento kostel významným poutním místem. Měly zde být ukryty ostatky jeho ruky, hledaly jsem je po celém kostele, ale nic jsme bohužel nenašly. Tak jsme šly zase o dům dál.
Další zastávkou byly katakomby sv. Agáty. Jmenují se podle této světice, protože se zde ve 3. století ukrývala před římským úředníkem, který si ji chtěl vzít za manželku. Ona se však cítila být zasvěcena Kristovi. Později jí ten samý muž za její útěk nechal uřezat ňadra. V žaláři pak zemřela. No ale celé katakomby stejně jako tento hrozný osud také působily pochmurně. Jedná se o prostory bývalého římského hřbitova, takže je tu v odhalených hrobkách k vidění mnoho různých ostatků. Nad katakombami jsme ještě zašly do místního muzea, kde jsou vystaveny archeologické nálezy, sbírka kamenů, náboženské předměty a obrazy, prostě směs, jakou jsem ještě v žádném muzeu neviděla, ale něco bylo zajímavé. Třeba staré maltské bankovky a mince nebo korálkový náhrdelník, který by měl být údajně více než 3000 let starý.
Chození v horku nás unavilo, a tak jsme se vydaly hledat autobusovou zastávku a přesunuly se zpět do našeho bydliště Quawry. Cestou nás autobus řádně vytřásl.
Teď sedím tady na pokoji, jsem nějaká zmožená a holky se šly projít a na něco dobrého. Už se těším na další výlet! Zatím se mějte hezky.

O+V.