Den patnáctý - 14.7.2006

Zdravíme z vyprahlé Malty, teploty tu sice nejsou nějak extrémní, ale sucho je všudypřítomné. Naštěstí se s touto realitou nesetkáváme tak často, protože pracovní dny (jako je i tento den) trávíme v klimatizovaném a polorozpadlém hotelu. Z vašich zpráv z Česka nám taky trochu tuhne krev. Zvláště pak při zjištění, že Jižní Čechy čelí povodním (sklep v ohrožení!) a Morava zase tropickým vedrům bez deště (zahrada v ohrožení). Je velmi zábavný porovnávat příchozí rodičovské emaily, taky byste se mohli trochu sjednotit J.

Naše pracovní dny začínají běžně snídaní, dnes tomu nebylo jinak, ale dalo nám hodně práce a přemlouvání na ni včas dorazit tak, aby náš pozdní příchod do práce nepůsobil moc okázale. Šnečí tempo se nekonalo, naopak jsme vše zvládly rychlostí blesku a do práce přišly včas. Vpluly jsme mezi dav dychtivých pokojských přetahující se o odpadkové pytle a vozíky. Asi nemáme dostatečně ostré lokty, takže většinou čekáme co zbyde, většinou tato strategie funguje. Pracovaly jsme samostatně jak už je naším zvykem, ale stále se střetáváme s nevraživostí ostatních pokojských, zatím však kalich nepřetekl. Odpoledne jsme se rozhodly strávit v klídku a trochu si pospat. Večer jsme totiž vyrazily za kulturou do nočního salsa baru. Sice se tento bar pyšní přízviskem salsa, ale je to spíše diskotéka. Neznalé maltských poměrů jsme se vyrazily bavit někdy kolem půl desáté večer, ale to jsme se pořádně zmýlily. Vyhazovač od vchodu do tohoto klubu nás odeslal zpět do hotelu, ze máme přijít až kolem 24 hodiny. Tak jsme chvíli přemýšlely, co s právě získanými dvěma hodinami volna. Návrh byl si jít sednou někam na zahrádku na náš oblíbený CISK, ale cestou jsme narazily na ovocnářšké auto. Zakoupily meloun a celé šťastné se vydaly ho smlsnout do hotelu. Jak se z vidiny dobrého piva stala ještě lepší vidina slupnutí šťavnatého vodního melounu. Musím říct, že byl výtečný, ale možná nám chutnal o to víc, o kolik byl dražší v porovnání s melounem zakoupeným v Česku. Do fuega (noční klub) jsme dorazily v nám nařízenou hodinu J a byly jsme příjemně překvapené. Parádní. Hned na začátek jsme si daly drink, Long Island Ice Tea, ale pozor s ledovým čajem to nemá nic společného - snad jen tu barvu. (Docela zábava byla v tu chvíli pozorovat barmana, který absolutně nevěděl, co po něm požadujeme a nutil nám plechovky se skutečným ledovým čajem Lipton. Jeho bezradnost však nekončila naším přesným zabodnutím do nápojového lístku se slovy: „We want to have this one.“ Následovalo ticho, zadumání a otevření manuálu, jak že se vlastně tento drink míchá? No jo, i mistr barman se občas utne.) Po prvním doušku jsme věděly, že to bude náš jediný drink za celý večer. A taky že jo. Pomalu jsme jej ucucávaly, jinak bychom si pořádně popálily trubky. Tancovalo se a tancovalo až do brzkého rána. J

Vám dobrou noc.

V + O