Den třetí – 2.7. 2006

Vzhledem k tomu, že v sobotu jsme téměř celý den prospali, podařilo se nám dnes vstát už po sedmé ranní. Měly jsme smělé plány: jít si zaplavat do bazénu, pak sprcha a snídaně. Ovšem ukázalo se, že v sedm ráno na Maltě kromě několika zaměstnanců hotelu nic moc nefunguje. Vnitřní bazén až od devíti, venkovní byl čištěn chemikáliemi. Tak jsme šly rovnou snídat. Nabídka je zde široká, pěkně jsem se napapaly, napily kafíčka a džusíčku. Pak jsme vyrazily k moři. V okolí hotelu nejsou žádné pláže v pravém slova smyslu a u moře to dosti páchne odpadky, ale voda je čistá a osvěžující. Dá se tu potápět a je to fajn. Strávily jsme zde zbytek dopoledne a na polední pařák se odklidily do chládku hotelového pokoje. Jo a ochutnala jsem místní zmrzlinu, je výborná, ale Veruša toto nadšení nesdílí. Na oběd jsme nešly, snídaně byla vydatná a je horko. Trocha půstu určitě nezaškodí.

A k dopoledni ještě jedna perlička. Když jsme ležely na osušce na kousku písku, svorně jsme obě nadávaly, jak to tu smrdí. Když jsme se za chvíli zvedly, že už jdeme pryč, tak jsme si všimly, že jsme si ustlaly asi metr od velkého, černého, mouchami olezlého…hovna.

Tak se hlásíme znovu, tentokrát však naprosto utahané po příjemné 10 km procházce po nábřeží. Dostaly jsme se do sousedních městeček, Bugibba a St. Paul´s Bay, kde se nám naskytl pohled na první maltské památky. Kostelík Svatého Pavla a Wignacourt Tower. Abyste si udělali menší představu, přikládáme vám fotografie včetně popisků. Při té příležitosti jsme se neomezily pouze na návštěvu památek, ale zabrousily jsem i do místních krámků, kde jsme si koupily šnorchly. Cestou zpátky jsme se zastavily na pláži, která byla tvořena zajímavými čedičovými kameny, abychom vyzkoušely naše nové vybavení! A pozor! Olinka neumí dýchat pusou a vypadala jako pololeklá ryba. Trošku ji to zkazilo náladu, ale ona se to naučí ve sprše. Cestou zpět si stěžovala na slané výtoky z jejich nosních dírek, tento nepříjemný pocit chtěla spláchnout maltským vychlazeným pivečkem, ale v dané situaci to nebylo moc vhodné, protože se na nás vše lepilo, jak jsme byly zasoleny. Tak jsme se rozhodly se nejprve osprchnout na pokoji, ale to už nás úplně dorazilo a končíme v posteli s psaním deníku a kecáme. Jo, ještě jsme si střelily jednu partičku karet a já jsem vítěž!!! No pěkně jsem jí to natřela, jsem jasnej karbaník, to mám v genech J.

Loučíme se a ozveme se zase zítra. Dobrou noc a sladké sny.

O + V

P.S.: Zítra nás pravděpodobně čeká hokna (Olinka se vzteká že mé moravštině nebudou její rodičové rozumět, takže přikládám překlad: hokna = práce, rachota, robota), takže náš deník nejspíš nebude tak obsáhlý a možná bude působit trochu fádně.