9.8.2006 – den čtyřicátý první

Ahoj lidičkové, tak se po dlouhé době hlásím opět já. Olinka na sebe převzala zodpovědnost autora deníku, ale už ji to také přestává bavit. Ono není moc co psát, ale hlavně máme čím dál tím méně času, který bychom mohly obětovat psaní denních prožitků. Dnešní den se vyvíjel zcela obvyklým směrem, ráno krušné probuzení do práce, snídaně, tvrdá dřina….. však to již znáte z předchozích vyprávění. Odpoledne jsme se sešli na pokoji s naším milým polským „friend“ Radym, společně si prohlédli jeho fotografie z Marsaxlokku (= rybářské městečko, které jsme měly v plánu navštívit, ale nějak nám to nezapadlo do našeho časového harmonogramu). Dobelhaly se na večeři, kde jsme se zapřením spořádaly nepoživatelné kousky čehosi. Nemám odvahu to nazývat nebo spíše nevím jak to nazvat. Moc dobrý to nebylo. Navíc stále nevíme, co nám způsobuje velmi nepříjemné zažívací potíže. A proto se snažíme omezovat jídlo podávané v hotelu. Takový týdenní nepřetržitý průjem dokáže člověka značně vysílit. Kolem sedmé hodiny jsme se vydali do pár kilometrů vzdálené Sliemy, do Radkova bytu navštívit jeho skvělé přátele a zakončit tak příjemně načatý večer konverzací. Gassia ani Leszek neměli tušení, že je přepadneme, ale byli mile překvapeni a mávali nám z jejich skromné lodžie, když nás viděli přicházet směrem z autobusové zastávky. Konverzační témata byla různorodá, ale „main stream“ – „political science“, Polsko, plánování naší návštěvy, do které nás přímo vtáhli. Diskutovalo se i o současné politické situaci v ČR a Polsku. Dozvěděly jsme se, že prezidentem a prvním ministrem v polsku jsou jednovaječná dvojčata. Téměř nerozeznatelné. Ukazovali nám novinový článek s jejich společnou fotografií a vznikla mezi nimi malá roztržka – „Who is who?“ Nakonec došlo k usmíření, že je to vlastně úplně jedno, protože oba dva jsou pořádní hlupáci a u nadprůměrně inteligentních polských příslušníků dosti neoblíbení. Večer uběhl rychle, o půl dvanácté v noci jsme se s Olinkou rozhodli k cestě zpět. Radek, nesporný gentleman, nás doprovodil do Pacewille, cca 30 min chůze od jejich bytu ve střízlivém stavu. Cestou nás zastihl příšerný liják. Místo silnice se proti nám valila rozbouřená řeka a my jsme byli ve dvou sekundách mokří od hlavy až k patě. Ani na spoďárech nezůstala nitka suchá. Kolem 00:30 příjezd do hotelu, sprcha a sladký spánek.
Zdraví V + O