31.7. – den třicátý druhý

Dnes máme volno. Vydatně jsme se prospaly a na snídani jsme šly opět na poslední chvíli. Pak jsme se přesunuly do Beach clubu ve Sliemě. Rozhodly jsme se vyzkoušet konečně seakayaky. To bylo fakt super. Sice to nemělo se skutečným kajakem moc společného, ale pro holky to byl zážitek, protože Veruša i Kami v něčem takovém seděly poprvé. Ale všem se jízda líbila. O chvíli později přišlo ještě větší dobrodružství. Zaplatily jsme si jízdu na banánu, který byl tažený motorovým člunem. Strašně to s námi házelo, třikrát jsme spadly, docela jsme si nalokaly, ale zážitek stál rozhodně za to. První pád byl opravdu drsný, vůbec jsme to nečekaly a chvilku jsme brousily hladinu ksichtem, přilepené na banán, než jsme se propadly do hlubiny. Trvalo nám poměrně dlouho uvědomit si, že se musíme pustit. Kami se rozepla vesta, kterou měla už od začátku rozpadlou a plavky ji visely u krku. Druhý pád pro Kamču také nepříjemný, protože jí banán při dopadu spadl na hlavu. Navíc bylo velmi obtížné se na tu věc z vody zpět vyšplhat, takže po třetí už nás to stálo poslední zbytky sil a přály jsme si, ať už s námi jede zpět do přístavu. Když jsme si dostatečně užily sluníčka, šly jsme se projít po Sliemě a trochu nakupovaly, nechte se překvapit. Pak jsme se přesunuly zpět do Bugibby. Den jsme zakončily také velmi pěkně. Zašly jsme si do hospůdky, kde byl dnes večer na programu skotský zpěvák, který zpíval vážně skvěle. Daly jsme si Sangrii a užívaly si jeho krásného hlasu. Dnes se nám bude dobře spát.
Ještě malá poznámka na závěr. Snad abychom nevyšly ze cviku, opět nás dnes potkaly 2 nepříjemné příhody. Tentokrát byly hlavním účinkujícím naše plavky. Veruschce se rozpadl horní díl a já zapomněla na záchodech při převlékání spodní díl. Mami promiň, vím, že už je to podruhé, co se mi něco takového stalo, ale asi je mi to souzeno, že mi nové plavky prostě nevydrží vcelku. Zřejmě budu chodit pouze v jednodílných!

O.+V.