3.8.2006 – Den třicátý pátý

Ahoj všem čtenářům! Dnes byl všemi očekávaný „day off“. Vyrážíme na Gozo, zelený ostrůvek 30 km vzdálený od Malty. Původně jsme měly v plánu procestovat Gozo autobusy a pěšmo, takže jsme předchozí večer zasvětily odpočinku. Ráno opět krušné. Vstávaly jsme stejně brzo jako do práce. Chvíli nám tedy trvalo, než jsme si uvědomily, že dnes nás čeká hodnotně strávený den bez smetáků, nepříjemných supervisors, nenávistných pohledů a propocených uniforem. A to hned zvedne náladu! Snídaně dobrý, papáme jen rohlík s máslem J (Navíc máslo je tu slaný. Moc dobrý to není, ale je to to jediné, co můžeme po 5 týdnech neměnící se nabídky švédského stolu pozřít L). Cesta autobusem příjemná, řidič trošku „crazy“ a zdálo se, že klakson je jeho nejlepším přítelem. Byly jsme dokonce svědky menší silniční potyčky, kdy to náš „crazy“ řidič málem napral do stojícího osobního automobilu. Chlapík vyskočil z auta, ťukal si na čelo a pořvával ne zrovna slušné výrazy. Cestující (včetně nás samozřejmě) se slušně pobavili. Příjezd do Cirkewwy kolem 10 h a následné čekání na nejbližší trajekt směr Gozo. Příjemné překvapení u pokladny. Zpáteční lístek za pouhé 2 libry!!
Na trajektu: krásný výhled, azurové moře osvícené slunečními paprsky, mírné vlnky a na obzoru 2 ostrovy. Comino a vzdálenější Gozo. Znatelný kontrast, bijící přímo do očí, je svěžest ostrova Gozo a vyprahlý hornatý povrch Comina. Cesta trajektem trvala 25 minut. Všichni cestující chtěli urvat nejlepší místa na přídi. Nám se to kromě Olinky nepodařilo, ale aspoň jsme se necítily jako sardinky ve slaném nálevu představující zpocené paže turistů mačkajících v křeči své digitální fotoaparáty. I tak jsme si plavbu užily a pořídily i nějaké ty cenné obrázky. Trajekt zakotvil v přístavu Mgarr na Gozu. Hned při výstupu nás zastavil snědý chlapík. Hned z prvního pohledu nám bylo jasné, že je to Gozan. Nabídl nám své taxi služby - celodenní výlet po ostrově za 5 lir pro každou. Chvíli jsme váhaly, ale nakonec kývly. Měl v rukávu docela pádné argumenty. Autobusová síť na Gozu není úplně organizovaná a navíc časové rozmezí odjezdů je někde mezi jednou až dvěma hodinami na jedné autobusové lince. Nabídku jsem tedy přijaly a vydaly se jako první zastávku do hlavního města Viktoria (Rabat). Při cestě jsme se zapovídaly s naším řidičem 29-ti letým Nikolasem, narozeným na Gozu a znající každý kámen tohoto ostrova – jeho slova. Klasicky si můžete povšimnout, že totéž město, má dva názvy. Byly jsme poučeny, že Rabat je název původní (maltský) a Viktoria se začalo používat na počest anglické královny Viktorie. Pokochaly jsme se krásným výhledem z Citadely a navštívily tamní folklórní muzeum. Po kulturní vložce následovala nákupní horečka na zdejším tržišti, kde najdete vše od plesnivých broskví (spíše jakési hroudy obalené vosím rojem) po spoustu malých zbytečností všeho druhu. Nikolas čekal na svém místě a nervózně přešlapoval. Další zastávkou bylo Azur Window. Cesta k němu byla příjemná, v klimatizovaném taxíku, s kvalifikovaným průvodcem, ale v poněkud americkém stylu. To, kam se nelze dostat autem je nezajímavé. Vše jsme sledovaly pouze z povzdálí. Tímto směrem jsou solné pánve, támhle za tím kopcem, jsou vápencové jeskyně…..apod. Největší turistická atrakce je však automobilům zpřístupněna, tak jsme se mohly i my pokochat tou nádherou. Mnohdy až kýčové pohledy na přírodní úkaz v podobě obloukově vymleté skály obklopené zářícím mořem. Krása.
Následovalo rybářské městečko na severu Goza, kde jsme měly další téměř dvou hodinový rozchod. Čas jsme vyplnily koupáním v moři, které se nám však zdálo poněkud slanější, než je tomu u maltských břehů. Voda nebyla zdaleka tak průzračná. Žádné rasy a pro naše potěšení ani žádné medúzy (alespoň nebyly vidět). Cestou zpět do přístavu jsme si daly krátkou zastávku pod kopcem na jehož vrcholu ční socha Krista. Identická, ale poněkud menší, nežli je v Rio de Janeru.
Zpáteční cesta trajektem nás všechny zmohla a solidárně jsme všechny při audio nahrávce (kde nalézt a jak nasadit záchranou vestu ve 3 jazycích) usnuly. Po 20 min spánku nás probudily další instrukce. Tentokrát však jiného charakteru. Které schody využít při výstupu z trajektu. Osobně si myslím, že je to maximálně zbytečné na tak malém plavidle J. Návrat na hotel, večeře, prohlížení dnešních fotek a sladký spánek přeji i Vám.
Dobrou noc.
V. + O.